My stavaři můžeme být na svou profesi hrdi - historie našeho Vysokého učení technického začínala stavařinou. Je to pochopitelné. Stavělo se od počátku lidstva, zatímco o strojařině, elektrotechnice a chemii, neřku-li ekonomii, se ještě ve středověku, kdy už stavební hutě stavělly jednu katedrálu za druhou, nevěděl tehdy nikdo nic. I profesor Leonrd Hobst to ve svém příspěvku o 110 letech naší techniky uvedl.
Zajímavější byl však boj o to, aby vůbec VUT vznikla. Brno bylo tehdy, v druhé polovině 19. století, město německé. Mělo všechny vyšší školy včetně techniky německé a zuby nehty se bránilo pronikání českého živlu do svého města. Zabránit přílivu českého početného venkovského obyvatelstva do rychle rostoucích továren (zejména textilek, sléváren a strojíren) však nemohlo a tak brněnské zastupitelstvo aspoň tvrdě odmítalo zakládání českých škol. Vynikal v tom německý továrník Wanieck, majitel slévárny, zakladatel Německého domu uprostřed dnešního Moravského náměstí (centrem Čechů byl nedaleký Besední dům s Janem Helceletem). Kdež by toho zavilého Němce, který své poněmčené české jméno odvozoval od starogermánštiny, tenkrát napadlo, že za sto let bude jeho továrna pod nádražím zdařile přestavěna na kulturní stánek jako Vaňkovka!
Ale stalo se něco nevídaného O založení vysokých škol nerozhodovalo Brno, ale Rakousko-Uhersko, protože to nebyly školy městské, ale státní. A tak Brno lobbovalo ve vídeňském parlamentu, aby požadavek brněnských českých občanů v čele s poslancem Rezkem založit v Brně českou techniku, zamítlo. Bylo by se to asi podařilo, kdyby stařičký mocnář František Josef I. k všeobecnému překvapení neprojevil náhle státnického ducha, který mu říkal, že jedna z jeho zemí, markrabství moravské, které mělo jen 5 % obyvatel celé jeho říše, se na průmyslové výrobě říše podílí plnými deseti procenty! Takové pracanty si nechtěl rozhněvat a proto snad poprvé ve svém dlouhém panování použil § 14 ústavního zákona, který mu dával právo rozhodnout o něčem sám, bez schválení parlamentem, a zákon o zřízení české techniky v Brně roku 1899 podepsal.
Byl proto veleben, škola nesla jeho jméno, jeho obraz v nadživotní velikosti visel na čestném místě v aule nově postavené budovy na Veveří ulici a jeho kopie v zasedací místnosti profesorského sboru. Císař pán jistě netušil, že to bude jen na několik roků. Po skončení 1.světové války a vzniku republiky se název naší školy několikrát měnil, v roce 1953 měla dokonce zaniknout a stát se školou vojenskou, čemuž pro nás stavaře zabránil prof. Vojtěch Mencl, když z naší fakulty zřídil Vysokou školu stavební. Ale rozum i v komunistickém státě nakonec zvítězil a dnešní název už snad vydrží.
Vznikli jsme tedy před 110 lety díky jednomu malému, neznámému a nepoužívanému paragrafu, který byl náhodou v pravém čase a na pravém místě použit. Co na to říct? Co kdyby byl takový paragraf dnes i v naší ústavě? Použil by ho náš prezident proti vůli poslanecké sněmovny, aby umlčel každého, kdo pro získání vlastní moci slibuje lidem hory doly?