Vracím se k článku kolegy Ing. Richarda Ježka publikovaném v číslech 2 a 3 "Zpravodaje " loňského roku . Autor v nich v podstatě vyčerpávajícím způsobem informoval o široké škále současně známých a v omezené míře prakticky využívaných zdrojů tzv. " alternativní" energie. Rovněž nastínil i problémy a meze, které především v našich klimatických podmínkách jejich efektivní využití limitují.
Právě pro toto omezení se kolem četnějšího využívání alternativních zdrojů u nás vytváří určité "tabu". Vyhodnocování ekonomického efektu je často vztaženo jen k investičním nákladům a teoretickému energetickému zisku a zcela je pomíjen přínos pro ekologii a skutečnost, že jde o soupeření s doposud cenově dotovanými náklady na klasické energie jako je elektřina a plyn. Tyto skutečnosti nepochybně náklady na využití alternativních energií zkreslují. Souhlasím s autorem, že v našich podmínkách nelze plně na alternativních energiích stavět. Tyto zdroje však mohou klasickou energii úspěšně doplňovat a při vhodném komplexním řešení se významných dílem podílet i na úsporách provozních nákladů. Pokusím se to blíže osvětlit na podkladě znalosti modelových , nicméně skutečně realizovaných staveb a zařízeních využívající jako zdroj solární energii, využívanou jako tepelný zdroj. Sluneční energie je na našem území dostupná, zařízení pro její využití jsou poměrně jednoduchá, tuzemské výroby lze je úspěšně navrhovat podle konkrétní potřeby a požadovaného tepelného zisku.
Princip využití sluneční energie jako zdroje tepla je jednoduchý a po léta známý. Vhodně situovaná absorpční plocha vstřebává tepelné sluneční záření, zejména sálavou složku, která se uplatní i při teplotách pod bodem mrazu a získané teplo je prostřednictvím topného media přeneseno do optimálně navrženého akumulátoru, ze kterého je následně distribuováno ke konkrétní spotřebě. Celý proces je regulován elektronickou regulací, která pracuje na principu průběžného vyhodnocování teplotních rozdílů v absorbéru a akumulátoru a na tomto základě spíná nebo vypíná vhodnou hnací jednotku.
Topným mediem může být sama ohřívaná užitková voda, pokud jde o sezónní potřebu, jako je např. ohřev bazénů a sezónních zdrojů teplé vody nebo v případě celoročního provozu nemrznoucí kapalina, která předává tepelný zisk do užitkové vody prostřednictvím výměníku. Problém s nerovnoměrností slunečního osvitu pak musí vyrovnat vhodné dimenzování poměru kolektorové plochy a dostatečné akumulace. Nízký zisk v zimě nečiní tak velké potíže, obvykle předehřívá vodu v solárním zásobníku , který je předřazen klasickému ohřívači TUV, který užitkovou vodu na stanovenou teplotu dohřeje. V létě je problém složitější, neboť tepelný přebytek je výrazně vyšší. Není-li možná kombinace na příklad s bazénem, je nutné dimenzovat velikost zásobníku ve vztahu k denní spotřebě výrazně větší , což z ekonomického hlediska je méně vhodné. Proti předehřátí je v systému pochopitelně zabudována i potřebná pojistka, která chrání systém proti poškození.
V případě, že topných mediem je vzduch je možné poměrně jednoduchým zařízením, teplovzdušným korektorem, přitápět vhodně situované místnosti přímo.
Energetický a tím i ekonomický efekt je samozřejmě závislý na tepelném ošetření objektu a na vhodné automatické regulaci klasického otopného systému. Toto jsou však podmínky , které by měly být splněny na všech současných objektech až z principu.
A nyní několik konkrétních údajů. Uvedená zařízení ve vysoké kvalitě jsou k dispozici i v České republice. Pominu-li sezónní zařízení , které často využívá relativně levné plastové absorbéry s životností cca 8 až 10 let , nejčastěji jsou využívány nerezové kolektory s deklarovanou životností min. 30 let a nadstandartní zárukou 7 let. A to v řadě velikostí a uspořádání, rovněž tak solární zásobníky v různých provedeních a velikostech, s možností volit alternativy provedení od klasického smaltu až po nerez rovněž s velmi vysokou životností, případně i bivalentním dohřevem.
Posuzování efektivnosti pak závisí na porovnání životnosti, pořizovacího nákladu a konkrétního zisku energie, kterou až do budoucna neplatím. Je to složitá rovnice, ve které neexistuje žádná vstupní konstanta. Mění se jak dopadající energie v prostoru a čase, tak i kvalita stále zdokonalovaných zařízení.
Jako příklad uvedu výsledek porovnání nákladů na energii. Plně elektrizovaná domácnost v rodinném domku, včetně akumulačního elektricky vytápěného ústředního topení a malého venkovního bazénu, byla před pěti lety doplněna o solární zařízení na přípravu 200 l teplé vody denně, s přihříváním bazénu v letním období z přebytku získaného tepla s dvěma teplovzdušnými kolektory na jižní, osluněné fasádě domu. Porovnáním nákladů na elektrickou energii, jedinou která je v domku zavedená, bylo zjištěno snížení příkonu v průměru o 22 - 25% kWh ročně.